František Ševčík bude chtít po hráčích především dobrou tréninkovou morálku

Do seniorského týmu přichází na post hlavního trenéra František Ševčík. Ten v předchozích dvou sezónách trénoval Veselí nad Lužnicí, se kterým v posledním ročníku krajské ligy došel až do semifinále soutěže, ačkoliv byl jeho tým lehce podceňován. František Ševčík v dřívějších letech působil na pozici asistenta druholigového Tábora a trénoval také juniorku stejného klubu. V Táboře pak působil rovněž jako sportovním manažer. Odchovanec táborského hokeje si jako hráč vyzkoušel nejvyšší soutěž v dresu Komety Brno a Českých Budějovic. Hrál také v německých Drážďanech a Regensburgu. Nyní přichází předávat své zkušenosti do Milevska.

První otázka směřuje k vašemu působení ve Veselí nad Lužnicí. Jak byste ho zhodnotil?

Já jsem tam nastupoval v době, kdy tam nastala přestavba týmu. Tehdy jim tam skončila taková ta silná generace, která tam v minulosti uhrála spousty skvělých výsledků a dokonce jednou vyhrála krajskou ligu. Následně byli ještě jednou ve finále. Postupně potřebovali ten tým trochu předělat. Silná generace skončila a oni potřebovali zařadit nové hráče, plus své odchovance. To byl tedy náš cíl, se kterým jsme tam šli. První sezónu jsme ten tým nechali takový, jaký byl v době našeho příchodu a pouze jsme ho doplnili o dva hráče. Pak jsme jen čekali, na co ti hráči, kteří v minulosti nedostávali tolik příležitostí, budou mít. Tu první sezónu nám bohužel přerušil covid, takže jsme jí nedohráli. Na konci sezóny jsme věděli, že nám dorůstají hráči v juniorských ligách. Počítal jsem, že kádr na následující sezónu doplníme právě o tyto juniory. Další sezónu už jsme tedy kádr měli postavený s tím, že začneme zařazovat další mladé a uvidíme, na co to bude stačit. Když se na to zpětně podívám, tak to mužstvo se ze začátku poslední sezóny trochu hledalo. Postupem času jsme ten kádr poměrně stabilizovali. Začali jsme hrát systém, který jsem po tom týmu chtěl. Myslím si, že vrcholem sezóny byl konec základní části a následné play-off, kde už každý hráč měl svou vlastní roli a viděl jsem, že ty své role všichni dokázali splnit. Podle mého se jednalo o maximum toho, čeho mužstvo mohlo dosáhnout.

Kdy jste začal přemýšlet nad tím, že Veselí nad Lužnicí opustíte?

Věděl jsem, že Veselí nad Lužnicí má nějaké své omezené možnosti z hlediska toho, že se jedná o rodinný klub, kde pracují hlavně ze svými odchovanci. Jakékoliv zásahy z venčí, které bych chtěl dělat, by tomu klubu rozhodně nepřispěly. Ono by to sice mělo krátkodobý efekt, ale ten dlouhodobý efekt by nebyl až takový. Klub by se tím hodně narušil. Věděl jsem, že tohle nesmím dělat. Cítil jsem, že buď tam udělám výsledek, se kterým nebudu příliš spokojený a tím budu mít motivaci ho v další sezoně napravit. Že to mužstvo zase po tom roce lépe postaví a bude mít více zažitý ten systém, se kterým budeme mít zase možnost uhrát něco lepšího. Ono se nám to ovšem povedlo už v téhle sezóně. Měl jsem navíc na příští sezónu vytipované dva další hráče z mladých odchovanců, kteří by tam mohli naskočit. Ovšem já osobně jsem měl motivaci se posunout někam. S tím kádrem, kterým jsem tam disponoval, si myslím, že už by to dále nešlo. I když se je to vždycky pouze hokej a může se stát cokoliv. Měl jsem tam spousty hráčů, kteří místo na tréninky museli chodit na své služby do práce a nemohli tak pravidelně trénovat. Věděl jsem samozřejmě, že oni za to nemohou, že ta práce je z pochopitelných důvodů jejich priorita. Tohle mi vadilo, ale nemohl jsem s tím nic dělat, jelikož bych týmu škodil, protože se jednalo o hráče, kteří měli dobrou výkonnost. Já bych je dokázal asi nahradit někým jiným, ale bylo by to špatně. To jsou právě ty věci, které se ve mně mlátily a já začal přemýšlet nad tím, že kdyby se objevila nabídka, která by mi dávala smysl, tak bych ji možná přijal.

Kdy vás Milevsko kontaktovalo a jak dlouho jste nad nabídkou přemýšlel?

Nabídka mi přišla až po sezóně, zhruba deset dní po ní. Zavolal mi nově zvolený prezident klubu Milan Tollinger a nabídl mi pozici hlavního trenéra. Nastínil mi také nové ambice klubu. Všichni dobře víme, že se Milevsku v těch minulých sezónách výsledkově zrovna nedařilo. Také tam probíhalo hledání toho optimálního týmu a nastala tam hráčská obměna. Vím, že se do toho nemohli dlouhou dobu ideálně trefit. Už loni tam ovšem sehnali spousty perspektivních mladých hráčů, kteří v mých očích zase neodehráli zase tak špatnou sezónu. Ale ukázalo se, že Milevsko bude muset posílit, aby se seniorský tým zase o trochu posunul dál. Podle mého je to hlavně i v možnostech klubu, protože má velkou tradici. Je to klub, který dlouhodobě měl svou významnou roli i ve druhé lize a v minulosti působil i v první lize. Neměl by se tak pohybovat kolem osmého místa tabulky krajské ligy. Neodpovídá to tomu, co by si město a diváci zasloužili. Vím, že v Milevsku jsou výborní fanoušci a že tam na hokej chodí hodně lidí. Zaslouží si, aby se u nich hrál daleko lepší hokej, než v posledních sezónách. Hodně jsem se ptal nově zvoleného vedení, jaké tu jsou vize a jak by to v Milevsku chtěli dělat. To mě víceméně nejvíc oslovilo a díky tomu jsem se definitivně rozhodl. Vím, že i když jdu momentálně v uvozovkách do horšího týmu, než je ve Veselí nad Lužnicí, tak má osobní motivace i motivace vedení klubu posunout se, je velká. Proto jsem se nakonec rozhodl nabídku přijmout. Přemýšlel jsem o nabídce zhruba týden, během toho jsem si s prezidentem klubu několikrát zavolal. Ujasnili jsme si možnosti klubu a pohovořili o možném posílení a doplnění týmu.

Jak dobře znáte milevské prostředí?

Když jsem byl na vojně v Dukle Tábor, tak mým trenérem byl Milan Šťastný, což byl dlouholetý milevský trenér. V další budoucnosti trénoval jak Milevsko, tak Tábor, kde vždy udělal obrovský kus práce. Když jsem pak postupem času chodil jako hráč na angažmá do zahraničí, tak jsem si občas zajel do Milevska zatrénovat právě pod tímto trenérem. Měl jsem s ním vždy výborný vztah. Tímto způsobem jsem měl možnost milevské prostředí blíže poznat. Když jsem pak dohrával kariéru v Táboře, tak Milevsko bylo vždy těžkým soupeřem. Hráli jsme s nimi spousty derby a moc dobře si vzpomínám na to, jak to bylo v Milevsku pokaždé velmi těžké. Bývala tam na zimním stadionu výborná atmosféra a milevský tým byl hodně bojovný.

Určitě jste měl během loňské sezóny možnost sledovat herní styl a kádr Milevska. Co jste na něj říkal?

Samozřejmě jsem se na zápasy s Milevskem vždy pečlivě připravoval, takže jsem měl i přehled o tom, jaký hokej zhruba hrají a jaké hráče v mužstvu mají. Měl jsem i přehled o tom, přes co bychom je mohli porazit. Pamatuji si, že jsme v Milevsku hráli hned druhé kolo a že to utkání bylo pro nás obrovsky těžké, ač jsme tam 3-1 vyhráli. Troufám si říct, že tam rozhodla jedna jediná chyba. Kdyby se nestala, mohlo to dopadnout jinak. Milevsko nás v tom utkání asi přehrávalo. Během sezóny jsem viděl, že Milevsko mělo také jistý handicap hráčů. Hodně hráčů chybělo Milevsku především v obraně. Tam Ondřej Mertl neměl víceméně s čím hrát a vařil tak trochu z vody, kdy útočníky přesouval právě do obrany. Proč Milevsko nešlo výš bylo nejspíše tedy tím, že obrana nebyla tak silná a pevná, jak by si trenér přál. Z pohledu trenéra soupeře mělo Milevsko výborného brankáře, ale opravdu ta obrana byla dle mého nejslabším článkem celého mužstva.

Co posílení kádru? Bude se tedy týkat především obrany?

Posílení by se mělo týkat všech postů, protože ten kádr byl relativně úzký. Ono je něco jiného mít hráče na papíře a něco jiného je mít hráče, kteří se chtějí pravidelně v týdnu připravovat. Bez tréninku už v dnešní době nelze dělat ani hokej na krajské úrovni. Pokud nebude ten hráč pravidelně trénovat, kdy já tvrdím alespoň třikrát v týdnu, což je minimální tréninkový objem, tak se bude výkonnostně propadat. Nikdy pak nedosáhne na svou optimální formu. Podle mě není v Milevsku tolik hráčů, kteří by tohle splňovali. Ten kádr tak bude muset být vhodně doplněn. Já jsem to řekl i vedení, že budu chtít hráče, kteří mi budou chodit trénovat. Nebudu chtít hráče, který mi řekne, že na to nemá čas třeba z pracovních důvodů. Já to chápu, ale to už nechci tady v Milevsku respektovat. To jsem jistým způsobem respektovat ve Veselí nad Lužnicí, ale tady tomu tak nebude. Určitě ale všichni stávající hráči kádru dostanou svou šanci. Chci jim dát možnost, aby se poprali o místo v týmu, ale podmínkou určitě bude jejich docházka na trénink. To bude na prvním místě. Na druhém až bude jeho výkonnost, na které se dá ovšem vždy zapracovat. Dnes je brzy tohle hodnotit, to teprve uvidíme. Myslím si však, že pokud kluci ze současného kádru budou pravidelně a poctivě trénovat, tak většina z nich se bude dát použít. K tomu pak budeme hledat nějaké to doplnění.

Doplnit by se měl také realizační tým. Pracujete na tom?

Ano, něco máme rozjednaného, ale uvidíme, jak to dopadne. Když to řeknu na rovinu, tak teprve opravdu pouze hledáme. Ti, které jsme oslovili, tak se zatím úplně nevyjádřili. Z důvodu svých pracovních záležitostí se jim to zatím nezdá. Uvidíme, co se nám nakonec podaří sehnat. Za svého možného spolupracovníka na střídačce bych byl ale rád. Minimálně bych potřeboval asistenta trenéra. Jeden trenér je prostě málo.

Na jaký herní styl se mohou těšit milevští fanoušci?

Vždy se připravuji na každého soupeře jinak, takže se nedá úplně říct, jaký budeme mít herní styl. Také hodně záleží na momentálním složení kádru. Záleží, jaké typy hráčů budu mít a hlavně jak široký kádr bude. Když jich bude dostatek, mohli bychom hrát i náročnější hokej, který je hodně založený na bruslení. V tom případě se dá hrát i hodně do ofenzivy. Celkově mám ale svou hru postavenou na zabezpečené obraně a jednoduché hře z obrany. Co se týče útoků, tak tam já osobně dávám hráčům dost velký prostor na nějakou realizaci a na individuální schopnosti každého hráče. V útočné fázi nesvazuji hráče podrobnou taktikou. Mám vyzkoušené, že když hráčům v útoku nabídnu větší volnost, tak ze sebe dokážou dostat mnohem více, než když je svazuji taktickými věcmi. Ovšem, když se ztratí puk, tak tam už musí být nastolena jasná pravidla.

Co letní příprava? Už jí máte naplánovanou?

Hráči by si měli během léta odpočinout od hokeje. Je samozřejmě jasné, že to bez té přípravy nejde. My budeme volit udržovací formu letní přípravy. Dělali jsme to i ve Veselí nad Lužnicí a co mám zprávy, tak se to dělá i ve více mužstvech. Hráči by se měli sejít dvakrát v týdnu hromadně a následně by se měl každý hráč sám dotrénovat. Určitě nebudu chtít hráče tahat, aby byli čtyřikrát nebo pětkrát v týdnu spolu. Chci, aby měli během letních měsíců více času na své rodiny a na práci. Zároveň je nutné, aby si hráči udělali svou individuální přípravu například o víkendech. Druhá fáze letní přípravy bude probíhat na ledě. Doufám, že se Milevsku podaří brzo zamrazit led. Bylo by skvělé, pokud by se v Milevsku stihl udělat led už od začátku srpna. Pak bychom měli možnost kvalitně a pravidelně trénovat a jednou týdně to proložit přípravným zápasem. Za celý srpen bychom pak dokázali s týmem udělat obrovský kus práce. Představuji si to tak, že absolvujeme dvouměsíční letní přípravu, která bude probíhat dvakrát týdně, plus tvrdý srpen na ledě. Následně bychom šli do sezóny.